Každý prvek v jazyce HTML má svůj tag, skripty nejsou výjimkou. Aby prohlížeč skript rozeznal a správně jej vykonal, je ve většině případů nutné umístit skript mezi skriptovací tagy.

          Skriptovací tagy obecně vypadají takto:

<SCRIPT LANGUAGE="JavaScript">

<!--

[Samotné příkazy skriptu]

//-->

</SCRIPT>

kód 1.1

          První řádek představuje otevírací tag. Tak jako potřebujete otevírací tag např. pro blok tučného textu <B> nebo titulek <TITLE>, potřebujete otevírací tag i pro skript <SCRIPT>. Na tomto řádku se také specifikuje jazyk, ve kterém je příslušný skript napsán. (V prohlížeči Internet Explorer je možné jako hodnotu atributu LANGUAGE použít jak JavaScript, tak i JScript. Doporučuji ale používat hodnotu JavaScript, protože některé jiné prohlížeče hodnotu JScript neznají.) Jak asi tušíte, v jednom dokumentu můžete používat skripty v různých jazycích, například VBScript a JScript. Různé bloky se dokonce mohou jeden na druhý odkazovat. Takové řešení se však vřele nedoporučuje, protože vede k pomalému nahrávání a nízkému výkonu.

          Symboly <!-- a --> představují otevírací a uzavírací tagy jazyka HTML. Umožňují definovat text, který se nebude vypisovat na obrazovce prohlížeče. Je rozumné uzavřít skript do komentářových tagů, protože starší prohlížeče, které skripty neznají, budou obsah komentáře ignorovat. Komentářové tagy nejsou nezbytné pokud je zaručeno, že stránky budou prohlíženy pouze v nových prohlížečích. Dvě lomítka // fungují jako symbol komentáře v JavaScriptu, takže v našem případě zakomentují tag -->. Tím se předejde chybám v prohlížeči Netscape Navigator, který by se pokusil tag --> interpretovat jako součást skriptu. Posledním řádkem v našem kódu je tag </SCRIPT>, který definuje konec skriptu stejně, jako tag </TITLE> definuje konec titulku.

          Alternativou k uvedení skriptu mezi tagy <SCRIPT> a </SCRIPT> je odkázat se na externí soubor, který skript obsahuje. Dosáhneme toho pomocí atributu SRC podobně, jako se v tagu <IMG> definuje soubor a obrázkem. Pokud máme například externí soubor pojmenovaný jsMenu.js můžeme se na něj odkázat následujícím způsobem:

<SCRIPT LANGUAGE="JavaScript" SRC="jsMenu.js"></SCRIPT>

          Použitím odkazu na externí skript má několik výhod. Pokud máte nějaký skript, který chcete používat na více stránkách, umístíte jej jednoduše do externího souboru a z jednotlivých stránek se na něj budete odkazovat. Použitím jediného zdroje předejdete možným problémům se záměnou různých verzí skriptu na různých stránkách. Navíc jakmile se skript jednou nahraje, zůstává uložen v lokální mezipaměti a tím pádem se nemusí opakovaně nahrávat pro každou stránku. Tím se může podstatně zkrátit nahrávací doba. Tato technika funguje v prohlížečích Netscape Navigator 3 a Internet Explorer 3.02 a vyšších.

          Poslední variantou je umístění skriptů obsluhujících různé události elementů na stránce přímo v těchto elementech. Takovéto skripty se označují jako vložené obslužné skripty a budu o nich hovořit později.

1.) Možnosti skriptů

2.) Skripty v prohlížeči Internet Explorer

3.) HTML a skriptování v něm

4.) Skripty na webové stránce

5.) Základní obsluha událostí

6.) Vložené obslužné skripty

7.) Funkce?!

     Lekce s ukázkami a popisem jsou na úvodu JavaScriptu